Stadion 22
Tak první setkání bylo zase u dědy, kterému ho kopuila bábina za neuvěřitelných snad 1,200 Kčs někdy v roce 1967 což byla cena kola Favorit na galuskách. Byl proveden v krásném červenočernm provedení, vím, že děda na něm moc nejezdil, zdál se mu vysoký a v podstatě stál v kůlně a občaas ho projel táta.
Nesměl jsem na něm jezdit, což jsem bral jako hrozné příkoří a nakonec po úmrtí dědy ho bábina prodala se stavem tachometru 57 km a raději jsem nepátral ani za kolik.
Ke druhému jsem se dostal nakonec za studií na SŠ a koupil jsem ho za 500Kč od kamaráda ,který ho měl odstaven v garáži několik let .
Byl jsem s něho nadšen , proběhla celková sborkka rozborka a dostal nový lak , původně modrobílý do sexy červenočerné. Jinak vcelku v dobrém motorickém stavu, výměna pneu, duší a lanek spojky. Poprve jsem zajížděl v zimím období ve sněhu a první jízda skončila jemným pádem . Nic se nestalo, jen mokrá kolena od sněhu a úlek.
Měl jsem ho neuvěřitelně rád, byl naprosto spolehlivý pokud se hlídalo zapalování v dešti aby prúchodka s bloku na svíčku nezvlhla . měl neuvěřitelnou stoupavost , nepamatuji, že bych přišlapával a to jsem jezdil hodně na Českomoravské vrchovině, kde o kopce nebylo nouze a o lesních cestách, ouvozkách s vyjetými kolejemi nemluvě .
To jsem si hodně připomínal o několik hodně let později, při jízdě na Babetě. Je fakt , že to byl model ještě dvourychlostní, ale v kopcích to bylo neskutečné trápení a řev a po rovině 40km byla opravdu maximálka a stadiona nebyl problém bez protivětru a rovině 55 - 60km .
Oproti Pionýru vyšší kola a poloha výfuku byla neocenitelná. Motor se opravdu neskutečně povedl , jízda s Prahy do Zruče nad Sázavou travala dvě hodinky s přestávkou na cigaretu a to je nějakých 78 km .
Najeto celkem asi 12 tisíc kilometrů jednou měněny pístní kroužky a pak nový válec s pístem ložiska symerinky a řetězovky , brzdové pakny, lanka. Tehdy ještě bohatě zásobená prodejna v Praze na Gorkáči , neuvěřitelně nízké ceny i s pohledu studenta. Zápory, trochu horší seřizování zapalování, musel být speciální stahovák při výměně kladívek, dost si stežovali lidi na probíjení kabelu VN zapalování a někdy i odcházely i cívky VN.
Po čtyřech letech byla provedena oprava přední vydlice, pouzdra a nakonec mně ho vyměnil pantáta za doplatek za Jawu 90 , protože po střetu se srnkou už velkou motorku vzdal .
Vzpomínky jsou jen pozitivní byť už trochu s nádechem nostalgie.